Harry byl už týden u svých příbuzných v Kvikálkově jako každá rok na prázdniny, letos to ale bylo jiné Harry téměř vůbec nevycházel z pokoje a Dursleyům to vyhovovalo. Od rozhovoru s „těmi divnými lidmi z nádraží“ si Harryho téměř nevšímají.

Harryho Siriusova smrt hodně ranila, a proto neodpovídal na žádné dopisy a vypadal jako živoucí mrtvola, byl ještě hubenější než obvykle.

Po osmi dnech u Dursleyových se stal ohromný zvrat. Když ráno se Harry ráno probudil, tak se v něm něco změnilo. Přijal skutečnost, že se se Siriusem setká až po smrti a že mu nepomůže tím, že bude do konce života truchlit a tak se rozhodl, že místo truchlení se zaměří na pomstu a na štěstí svých přeživších přátel. Když ten den Harry sešel dolů na snídani, vypadalo to, že tetu Petunii klepne, málem dokonce pustila pánev se slaninou, kterou držela.

Druhý den ráno se Harry vydal na výpravu jel Záchranným autobusem na Příčnou ulici, kde zapadl do prvního obchodu s knihami a tam si nakoupil knihy : Runová magie a jak jí používat, Maskování a skrývání a nakonec knihu Kouzla, kletby a jak je vytvářet.

Po nakoupení těchto knih, které zrovna nebyli nejtenčí se vydal do mudlovského Londýna, kde si sehnal obyčejný dřevěný prstýnek.A pak se vydal rovnou zpět do Kvikálkova, kde se dal hned do práce.

Když se dostal do svého pokoj,e tak si vyndal knihy a dal se do jejich čtení.

Po týdnu čtení s minimálními přestávkami na spaní, jídlo a pití, měl Harry všechny nově nakoupené knížky přečtené. Když Harry dočetl poslední řádek knihy, tak jí položil na ostatní a vzal si do ruky dřevěný prsten a jehlu kterou měl na spravování oblečení a začal rýt do prstenu nejrůznější runy a při tom něco mumlal. Když byl se svojí prácí hotov, už byla všude  tma a dřevěný prsten byl posetý malými runami, Harry se spokojeně usmál a šel si lehnout. Okamžitě jak se natáhl na postel usnul.

Druhý den vstal až kolem jedenácté a začal znovu pracovat. Navlékl si na prst dřevěný prsten a na něm se okamžitě rozzářily všechny malé runy, chvíli zářily, ale pak pohasli a prsten vypadal znovu obyčejně.

Harry pousmál a řekl sám pro sebe „Tak je na čase to vyzkoušet.“

Vzal si hůlku, namířil na Hedvičinu klec a pronesl „pulírexo“  prsten znovu zazářil a z jeho hůlky vyletěl světle modrý paprsek, když se dotkl klece byla rázem čistá a jako nová.

Harry čekal a když nepřilétala žádná sova s obálkou z ministerstva tak se pro sebe potěšeně usmál. „Tak a teď to těžší,“ pomyslel si Harry a pronesl kouzlo „Larzar diré“ a ladně mávl hůlkou směrem k psacímu stolu, na němž se objevila rudá kniha. Harry si povzdechl, přešel ke stolu a začal hůlkou opatrně vypalovat malé runy na rudou knihu a při tom mumlat zaklínadla.

Po dvou dnech mněl knihu pokrytou tolika runami, že byla spíše černá než rudá. Když se jí Harry dotkl tak rudě zazářila ale hned pohasla a jako prsten vypadala až na runy obyčejně.

„Teď už můžu jen čekat,“ pomyslel si Harry a lehl si na postel.

O čtyři dny později Harry dostal další dopis ale tenhle už otevřel a přečetl.

Ahoj Harry

Zítra pro tebe přijedeme kolem deváté večer.

S pozdravem Remus    

Harry okamžitě odepsal.

Budu čekat.

Harry

„Krátké ale výstižné,“ pomyslel si Harry a přivázal sově na nohu odpověď.

Harry strávil zbytek pobytu u Dursleyových tím, že zapisoval do své nově vytvořené knihy nejrůznější účinná kouzla, převážně bojová. Když se blížila hodina kdy pro Harryho měli přijet tak i se sbalenými kufry sešel ze schodů a čekal na ně dole v chodbě.

Zanedlouho se ozvalo pufnutí a v kuchyni se objevil Lupin, Tonksová a Moody. Harry k nim přišel a přivítal se s nimi.

„A jak se dostaneme na ústředí tentokrát?“ Zeptal se Harry.

„Přenášedlem kterým se dostaneme rovnou na místo“ oznámil mu Lupin.

Když se ocitli na Grimlaudově náměstí 12, tak je okamžitě přivítala paní Weasleyová a odvedla Harryho do jeho pokoje. Dorazily do třetího patra a paní Weasleyová Harrymu začala vysvětlovat.

„Víš Harry protože je Grimlaudovo náměstí hlavním štábem Fénixova řádu tak se to tu muselo upravit a tohle celé patro bylo vyhrazeno jen pro vás, každý máte svůj pokoj a taky je tu něco jako společenská místnost, aby jste mohli být všichni pohromadě. V druhém patře jsou taky pokoje pro členy Fénixova řádu a v prvním patře je jen místnost pro schůzky Fénixova řádu. Přízemí zůstalo stejné kuchyně a knihovna. A už jsme tu,“ řekla paní Weasleyová a otevřela dveře ke kterým došli.

„Je to udělané narychlo, ale časem to doupravím.“ Slíbila paní Weasleyová.

„Ne je to vynikající děkuji paní Weasleyová,“ řekl rychle Harry.

„Nemáš zač Harry a dobrou noc,“ odvětila paní Weasleyová s úsměvem.

Harry jí taky popřál dobrou noc a šel pořádně prozkoumat pokoj.

Byl na konci chodby a vevnitř byla dřevěná podlaha a uprostřed pokoje kruhový koberec, pak tu byla ještě postel, skříň a psací stůl. Harry se usmál a šel spát.

Ráno se vzbudil nečekaně brzy a tak se šel kouknout do knihovny rodu Blacků našel tam pár knih co ho zaujali a tak si je vzal sebou.

Vracel do pokoje a najednou se otevřeli dveře kolem, kterých procházel a v nich stála Hermiona, ta ho okamžitě s radostným „Harry“ objala.

„Ahoj Harry, jak se máš. Vypadáš dobře,“ řekla a pořádně si ho prohlídla.

Harry si jí taky prohlídl „Ahoj Hermi, no můžu ti říct, že ty taky vypadáš dobře,“ řekl a usmál se na ní.

Hermiona si až teď uvědomila, že je jen v ručníku, zčervenala „Dík“ pípla a spěšně odešla do svého pokoje.

Harry se usmál a pokračoval v cestě do svého pokoje. Když se Harry uvelebil na své posteli, vzal si jednu z knih, co si vzal z knihovny, a začetl se.

O hodinu později Harry uslyšel zvoneček a tak se podíval směrem odkud se ozval. Nad dveřmi viseli hodiny, místo hodin měli slova snídaně, oběd, večeře a čekáme vás dole. Ručička zrovna ukazovala na snídaně a tak Harry neváhal a šel rovnou do kuchyně. Kde už čekali ostatní a okamžitě jak otevřel dveře ozvalo se „Ahoj Harry“ s Ronem a Ginny se přivítal a ostatním jen popřál dobré ráno.  Bylo po snídani a tak se Hermiona, Ginny, Ron a Harry přesunuli do jejich společenské místnosti. A tam vedli dál rozhovory.

„Kde jsou vlastně Fred a George?“ zeptal se Harry.

„No jo ty to vlastně ještě nevíš co? No oni si otevřeli krámek na Příčný a dost jim to vydělává. Jsou teď prej v pěknym balíku.“ Odpověděl okamžitě Ron.

Najednou přiletěla sova a hodila na stůl před ně čtyři obálky.

„To bude z Bradavic.“ Usoudil Ron.

„A jsou tam taky výsledky NKÚ“ pípla potichu Hermiona.

Všichni si tedy otevřeli své obálky a nakoukli do nich. Harry překvapeně vyvalil oči s tím že má z Jasnovidectví a dějin H (hrozné) se smířil a očekával to, ale co ho maximálně překvapilo bylo, že složil zkoušky z lektvarů a to ještě k tomu na V (výborně), takže může jít na bystrozora. Harry se usmál od ucha k uchu, a když se podíval kolem tak jeho přátelé se taky usmívali.

„Tak co, jak jste na tom?“ zeptal se Harry.

„Super“ řekl Ron a podal Harrymu svoje NKÚ.

„Já“ promluvila Hermiona tiše „mám všecky“ dodala radostně, když si všichni pogratulovali tak se obrátily na Ginny, která ještě pořád koukala do své obálky.

„A co ty Ginny?“ Zeptal se Harry.

„Já…já jsem…prefektka“ oznámila Ginny překvapeně.

Večer je paní Weasleyová vyhnala do postelí, a tak Harry začal znovu pracovat.

Chvílemi si něco zapisoval do své knihy a chvílemi přemýšlel nebo něco hledal v různých knihách co si přinesl. Byl tak zabrán do práce, že ani nepostřehl kolik je hodin a dost ho překvapilo, když najednou zazvonil zvonek a hodiny ukazovali na nápis snídaně.

Prázdniny všem uběhli hrozně rychle a Harry jen tak tak stihl vše co chtěl v domě udělat.

Den před odjezdem jeli na Příčnou ulici, aby nakoupily věci do školy a nezapomněli se zastavit v krámku Freda a George, kde bylo snad všechno co by nějaký záškodník potřeboval. Fred s Georgem se jim nezapomněli svěřit, že si otevírají menší krámek i v Prasinkách. „A to určitě moc nepotěší Filche,“ poznamenal Fred a George s úsměvem přikývl.