Problémy

Harry se sklopenou hlavou došel až do Nebelvírské společenské místnosti, kde na něj už čekali jeho přátelé.

„Co je kámo? Vypadáš nějak zdrceně.“ Zeptal se Ron okamžitě, jak Harryho uviděl.

„Geroag už odešel,“ odpověděl potichu Harry.

„A to se s náma ani nepřišel rozloučit?“ divil se Ron.

„Pozdravuje vás,“ dostal ze sebe Harry.

„Ale Harry, neměl bys být smutný, Geroagovi je tam určitě dobře a je šťastný,“ utěšovala ho Hermiona.

„Já vím, ale nějak si nemůžu pomoct,“ přiznal se Harry.

„To bude dobrý, uvidíš, ale teď by jsme měli jít na snídani, už mám hlad.“ Vložil se Ron soucitně do rozhovoru a Harry se prostě musel usmát a tak se vydali na snídani.

Celý den proběhl úplně v klidu, večer znovu všichni tři hlídali mapu v Hnízdě jestli se někde neukáže žádný Smrtijed, ale vypadalo to, jako by žádný ani neexistoval.

Když Harryho ráno probudil budík, tak byl ještě dezorientovanější než obvykle. Vzpomínal si na svůj „sen,“ ale bylo to tak skutečné, že celou cestu na ošetřovnu a zpátky přemýšlel, jestli to doopravdy byl jen sen. Zdálo se mu, že šel po točitých schodech nahoru, najednou se zastavil před jedněmi ze dveří a opatrně vešel dovnitř pokoje. Bylo tam pět postelí do kruhu rozestavěných po místnosti a v nich spaly dívky, které nemohly mít víc jak patnáct let. Pomalu došel k jedné z postelí, namířil hůlku na jednu z dívek a potichu vyštěkl kletbu: „Avada Kedavra.“ Místností se rozlilo zelené světlo, které kupodivu nikoho neprobudilo, zahodil hůlku a klidně odešel.

Hodně zvláštní sen, pomyslel si Harry a přemýšlel, jestli to nemůže být něco co udělal Voldemort.

Hned po návratu z Ošetřovny se Harry chtěl podívat, jestli má svojí hůlku. Pro jistotu, proletělo mu hlavou, když prolézal portrétem Buclaté dámy do společenské místnosti.

Jeho plány, ale zanikli, protože ve společence už byly jeho přátelé a okamžitě, jak ho uviděli, se vydali i s ním na snídani.

Velká síň byla nezvykle tichá, až na slabé šeptání. Harry s přáteli si ihned sedli k Nebelvírskému stolu a Hermiona se okamžitě zeptala: „Co se děje?“

„To se neví, ale povídá se, že někoho zabili, rovnou tady, na škole.“ odpověděl Dean.

Harryho zamrazilo, už tušil a děsil se toho, že to bude pravda.

Ředitel za profesorským stolem vstal a Velká síň okamžitě utichla úplně.

„Milý studenti a studentky, dnes ráno byla objevena Hanny Berderwová z Mrzimoru mrtvá ve své ložnici. Byla zabita kletbou Smrti. Jediný důkaz co zůstal po vrahovi, je jeho hůlka.“ řekl profesor Brumbál a Harry málem spadl z lavice.

„Jsou tu bystrozorové z ministerstva, kterým sem každý žák přinese svojí hůlku, aby jí mohli zkontrolovat. Nebojte se viník určitě bude dopaden.“ uzavřel Brumbál.

Velká síň se během několika málo minut úplně vyklidila. Harry vyběhl do společenky a následně do ložnice, kde zběsile hledal svojí hůlku, ale nenašel jí, zhroutil se v prázdné společence do křesla a hlavu skoval do dlaní.

Všichni jen vzali hůlky a vraceli se do Velké síně, ke kontrole, jen Harry zůstal sedět v křesle.

Když ho uviděla Hermiona, tak k němu přišla.

„Co se děje Harry?“ zeptala se.

„Já, já nemám hůlku, nemůžu jí nikde najít.“ Vysvětlil Harry zdrceně.

„To je v pohodě, určitě jí někde máš, ty jsi to na sto procent nebyl,“ pokoušel se kamaráda povzbudit Ron, který si jich taky všiml a došel k nim.

„Tím si právě nejsem vůbec jistej,“ připustil Harry.

„Co to povídáš, Harry? Jasně že jsi to ty nebyl.“ snažila se ho přesvědčit Hermiona.

„Víš, mně se dneska zdál takovej…dost reálnej sen. V tom snu jsem zabil nějakou holku a nechal tam svojí hůlku. To mi připadá dost podezřelí, jen…vůbec jí neznám a ani nevím proč bych jí zabíjel.“ vysypal ze sebe Harry.

Jeho přátelé na něj chvíli jen zírali, ale jako první se probrala Hermiona.

„To je blbost Harry, ty bys nikdy nic takového neudělal,“ řekla Hermiona rozhodně.

„Možná, že tě posedl ty-víš-kdo,“ nadhodil Ron.

„To určitě né, to by mě bolela jizva.“ vyvrátil to hned Harry.

„Měl bys to říct Brumbálovi Harry,“ poznamenala Hermiona.

„Dobře, já jdu za ním, ale vy už jděte, nebo vás budou taky podezřívat.“ rozhodl Harry a vstal z křesla.

Ředitel byl kupodivu ve své pracovně, takže nebyl problém se k němu dostat, vzhledem k tomu, že Harry zná jeho heslo na tento týden díky Geroagovu odchodu.

Harry zaklepal na dveře a zevnitř se ozvalo známé: „Dále“ a tak vstoupil.

„Harry, co ty tu děláš?“ podivil se Brumbál.

„Já mám problém pane profesore.“ řekl Harry potichu.

„Ano Harry, já taky, já taky. Nejenom, že nám někdo zabil ve škole jednu studentku, ale včera večer našli ministra kouzel mrtvého na Příčné ulici, prý se vznášel ve vzduchu a nad ním bylo znamení zla. Aby toho nebylo málo, tak už se na ministerské křeslo dostal Rezet Soup, který je velikým Poplétalovým přítelem, s Umbridgovou taky a hned to dokázal tím, že jí znovu povolal do úřadu.“ povzdechl si ředitel.

„Pane řediteli, já…mně se dneska zdál sen…“ vypověděl Harry Brumbálovi celý svůj sen a na konec dodal: „No a teď nemůžu najít svojí hůlku. Možná…možná, že jsem to byl…já,“ vypadlo z Harryho.

„Harry, to co jsi mi tady teď řekl, je velice vážné. Je sice pravda, že ta hůlka je té tvé hodně podobná, ale i kdyby to byla ta tvá, tak nevěřím tomu, že jsi to byl ty.“ Ujišťoval ho ředitel zamyšleně, když v tom do pracovny vlítl malý, tlustý mužík s dlouhou bradkou a tak mohutným obočím, že byl div že mu zpod něj zářila dvě ledová očka.

„Zatkněte ho,“ vykřikl pisklavým a přitom ledovým hlasem, dva bystrozorové, kteří šli za ním okamžitě poslechli a začarovali Harryho tak důkladně, že se sotva mohl nadechnout a pak ho vzali mezi sebe asi aby jim neutekl, i když to bylo naprosto nemožné.

„Co to…?“ chtěl se zeptat ředitel, ale mužík mu skočil okamžitě do řeči.

„Zatýkáme tady pana Pottera za vraždu Hanny Berderwové,“ vypískl muž, „všichni žáci až na pana Pottera už předložili své hůlky ke kontrole a prokázalo se podle záznamů, že tato hůlka patří panu Potterovi,“ štěkl mužík.

„To ale nemůžete pane ministře, nemáte žádné důkazy, že to udělal Harry, hůlka nic nedokazuje, mohl mu jí kdokoliv sebrat.“ pokoušel se z toho ředitel vysekat.

„Já jakožto ministr kouzel, mohu.“ odsekl ministr a hodil jednomu z bystrozorů malou kuličku, okamžitě, jak jí Bystrozor chytil, tak oba Bystrozoři i s Harrym zmizeli.

„Do skončení vyšetřování, bude pan Potter v Azkabanu, pak bude předvolán k soudu,“ řekl ministr radostně, šáhl si do kapsy a okamžitě zmizel, jako předtím Bystrozoři.